ŠVP

OBSAH

1. Úvod

Vlastní tvorba ŠVP ZV

2. Identifikační údaje

3. Základní charakteristika školy

    3.1. Základní údaje o škole

    3.2. Školní jídelna

    3.3. Školní družina

   3.4. Charakteristika pedagogických pracovníků

    3.5. Dlouhodobé projekty

    3.6. Spolupráce se zákonnými zástupci a jinými subjekty

4. Základní charakteristika vzdělávacího programu

   4.1. Zaměření školy

    4.2. Výchovné a vzdělávací strategie

    4.3. Klíčové kompetence

   4.4. Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami 

            4.4.1. Individuální vzdělávací plán

            4.4.2. Podmínky pro vzdělávání žáků mimořádně nadaných

    4.5. Začlenění průřezových témat

5.  Organizace školy

6. Učební plán

   6.1 Tabulka učebního plánu

7. Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků

    7. 1. Obecné zásady pro hodnocení

           7.1.1.    Pravidla pro sebehodnocení žáků

           7.1.2.   Způsoby hodnocení

           7.1.3.   Závěrečné hodnocení

    7. 2. Hodnocení a klasifikace chování

   7. 3. Klasifikace a klasifikační stupně

7.3.1.  Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného působení

7.3.2.   Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou teoretického zaměření a praktických činnost

    7.4. Zásady pro stanovenení celkového hodnocení žáka na vysvědčení

    7.5. Způsob hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

    7.6. Podrobnosti o komisionálních a opravných zkouškách

8.  Vlastní hodnocení školy

 

 

1. Úvod

 

V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let.

 

 

  • Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP).

 

  • Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách[1].

 

 

2. Identifikační údaje

 

Č.j. : 80/07/L

 

 

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání

 

Název programu: „NAŠE ŠKOLA“

 

 

Název školy:    Základní škola a Mateřská škola Líšnice,

                        okres Ústí nad Orlicí

 

Adresa školy                  Líšnice 248, 561 84 Líšnice

Zařazení do sítě škol      650052650

Zástupkyně ředitele        Bc. Jitka Brandejsová, DiS.

Telefon                          465612360, 465612367

Internetová adresa             https://www.zsmslisnice.webnode.cz

E-mail                           zslisnice@seznam.cz

 

Zřizovatel                      Obec Líšnice

Adresa zřizovatele          Líšnice 226 , 561 84 Líšnice

Telefon                          465 612353

Internetová adresa             www.obeclisnice.cz

E-mail                                  oulisnice@orlicko.cz

Verze č. 1 – tato verze Školního vzdělávacího programu Základní školy Líšnice je platná od 1. září 2007

 

 

IZO:                               650052650

IZO Základní škola:       102642176

IČO:                              71006281

 

Podpis zástupkyně ředitele školy:                                                   razítko školy:

 

 

3. Základní charakteristika školy

 

  • Malotřídní škola vesnického charakteru, jejíž předností jsou třídy žáků různých věkových skupin (1. – 5. ročník)
  • Prostorné vnitřní prostory esteticky přizpůsobené probíhajícímu projektu
  • Učebna výpočetní techniky, internet dostupný žákům i učitelům, počítač přímo ve třídě využívaný během výuky
  • Knihovna s rozmanitou mimočítankovou četbou a encyklopediemi pro všechny ročníky
  • Rozlehlá školní družina (tři místnosti), doplněna též počítačem
  • Odborná učebna uzpůsobená výuce hudebních, výtvarných a pracovních činností
  • Učebna pro výuku anglického jazyka vybavená interaktivní tabulí
  • Možnost dopravy z přilehlých míst obecním tranzitem
  • Venkovní hřiště s umělým povrchem využívané při tělesné výchově a tělovýchovných činnostech v ŠD, přilehlá zahrada

 

3.1. Základní údaje o škole

 

 

Název školy

Základní škola a Mateřská škola Líšnice, okres Ústí nad Orlicí

Právní forma

Příspěvková organizace

Název zřizovatele

Obec Líšnice

Vedoucí a hospodářští pracovníci

Zástupkyně ředitele:           Bc. Jitka Brandejsová, DiS.

Účetní:                                Kateřina Břízová

Přehled hlavní činnosti školy podle zřizovací listiny

Poskytování základního vzdělání v rámci povinné školní docházky a výchovy a vzdělání dětí předškolního věku

 

 

Součásti školy

Součásti školy

kapacita

Mateřská škola

56

Základní škola

60

Školní družina

25

Školní jídelna

120

 

3.2.  Školní jídelna

     Zabezpečuje zdravou výživu žáků dle platných norem a předpisů. Ovoce a zeleninové saláty jsou samozřejmým doplňkem jídelníčku.

 

3.3.  Školní družina

     Je základním článkem výchovy mimo vyučování. Tvoří ji hrací místnost, odpočinkové prostory, kuchyňka, vlastní hygienické zařízení a místnost pro různé výtvarné aktivity dětí. Vhodné střídání práce a odpočinku přispívá k odstranění únavy z předchozích školních aktivit. Mimo činnosti výchovně vzdělávací plní i funkci sociální – dohled nad žáky po dobu před nebo po skončení vyučování. V případě příznivého počasí děti provádějí pohybové a zájmové aktivity ve venkovním areálu dětského hřiště. Hlavní náplní školní družiny je zabezpečení zájmové činnosti, odpočinku a relaxace dětí.

 

3.4.  Charakteristika pedagogických pracovníků

 

     Škola je sdružení žáků a dospělých pracovníků založené na úctě k právům a svobodám každého člověka. Při pedagogické práci klademe důraz na zodpovědnost, odbornost a osobní i profesionální kvality pedagogů. Podporujeme pedagogické pracovníky v dalším odborném růstu.

     Dle plánu DVPP a podle osobního zájmu a aprobace se učitelé zúčastňují kurzů a školení. O mimoškolní a zájmovou činnost se stará vychovatelka a učitelé.

     Ve škole je určena pozice metodika prevence sociálně patologických jevů a koordinátora ŠVP. Externě zde pracuje koordinátor ICT.

 

3.5.  Dlouhodobé projekty

 

Dlouhodobě se naše škola zaměřuje na tyto projekty:

  • Výchova ke zdraví - celoškolní akce, ve které žáci využívají všech poznatků o zdravém způsobu života /hygienické návyky, dramatizace - asertivní chování, školní soutěže, zdravé zuby, turistický výlet, celoškolní kurzy plavání, zimní pobyt na sněhu, bruslení/
  • Celoškolní projekt

Hlavní myšlenkou tohoto projektu je motivace ke vzdělávání, seberealizace, sebehodnocení a samostatnost myšlení žáků. Nový projekt „Školní obchůdek“ – úvod do finanční gramotnosti je naplánován prozatím na období jednoho školního roku. Během něho budou žáci za své výsledky (za učivo, nabízené speciální úkoly či jinou pomoc pro školu) odměňováni grešličkami a dukáty. Za ně si budou na konci měsíce nakupovat různé zboží. Informace o týdenním dění ve škole se dozvídají z „žákových listů“, ve kterých mají prostor k hodnocení svých učebních výsledků. V průběhu školního roku je organizováno několik „výtvarných a pracovních dílen“, kdy se žáci věnují různým činnostem zaměřeným k úpravě školního prostředí či organizaci různých akcí:

  • Slavnostní zahájení školního roku
  • Mikulášská nadílka
  • Vánoce
  • Zápis žáků do prvního ročníku
  • Školní akademie
  • Uvítání budoucích prvňáčků
  • Závěrečná hostina

 

Témata dalších projektů (třídních, ročníkových) si volí vyučující podle věkových skupin, podle náplně učiva nebo vycházejí z aktuálních změn ve společnosti.

 

3.6.  Spolupráce se zákonnými zástupci a jinými subjekty

 

Společné akce školy a zákonných zástupců jsou:

Vánoce pro zákonné zástupce.

Připraven je:    program - vystupují žáci školy

občerstvení - děti pečou perníčky, které si sami zdobí

výstava výrobků a činností žáků školy

Školní akademie

Společná akce školského zařízení

Program: vystoupení žáků školy, pasování budoucích prvňáčků

 

Naše škola také spolupracuje s 

TJ Sokol Líšnice:

  • umožňuje nám využívat sokolovnu
  • v rámci možností se žáci ZŠ nebo děti MŠ podílí na programu k různým příležitostem

SDH Líšnice: výpomoc při školních akcích

 

Obec Líšnice:

  • žáci naší školy a děti z MŠ připravují pod vedením paní učitelky krátké pásmo na vítání občánků
  • v rámci vyučování čtení (literární výchovy) navštěvují žáci místní obecní knihovnu, která se nachází na obecním úřadu
  • na obecním úřadu je též uložena sbírka nerostů a hornin (využití pro výuku přírodovědy)

 

Chod školy zajišťuje ředitelka školy (vedení) ve spolupráci se svými zaměstnanci (pedagogickými – třídními učitelkami, vychovatelkou ŠD a provozními - ekonomkou školy, uklízečkou, vedoucí školní jídelny a kuchařkami).

 

4. Základní charakteristika vzdělávacího programu

 

4.1.  Zaměření školy

     V našem pojetí je škola místem, kde žák získává informace základního vzdělávání poutavou formou a kde nejdůležitější roli sehrává motivace. Proto celý pedagogický sbor zvolil cestu „celoškolních projektů“. Nedílnou součástí těchto projektů je využívání a rozvíjení zájmů i nadání žáků prostřednictvím organizovaných zájmových kroužků.

    Chceme vytvářet takové školní prostředí, kde se dětem s různorodými vzdělávacími potřebami dostává kvalitní a kvalifikovaná vzdělávací péče a kde se zároveň cítí bezpečně a spokojeně. Charakter práce má v dětech podporovat pozitivní prožívání, získání zdravého sebevědomí, schopnost sebehodnocení a rozvíjení kritického myšlení. Dále vedeme žáky ke zdravému životnímu stylu a ke kladnému vztahu k životnímu prostředí. Klademe důraz na všeobecné a rovné vzdělání. Podporujeme žáky nejen s intelektuálním nadáním, ale i s nadáním pohybovým, manuálním, estetickým, hudebním…

 

4.2. Výchovné a vzdělávací strategie

     Pro zlepšení výchovně-vzdělávacího procesu využíváme nabídky CCV Pardubice a účastníme se seminářů, ve kterých se seznamujeme a zdokonalujeme v nových metodách a formách výuky. Učitelé využívají tradiční i nové metody práce. Zařazují do výuky hry, soutěže, práci ve skupinách, samostatné vyhledávání nových informací. Do výuky budeme stále více zařazovat projektové vyučování, při němž si žáci budou uvědomovat souvislosti více předmětů a do kterého se zapojí všechny děti najednou. Budeme se zaměřovat na praktickou stránku výuky, organizovat besedy, exkurze, rozvíjet výchovnou složku vzdělávacího procesu, např. prostřednictvím divadelních a hudebních vystoupení přímo ve škole nebo ve veřejných prostorách obce. Budeme podporovat a vytvářet podmínky pro účast žáků v různých soutěžích a olympiádách.

     Dále budeme využívat výpočetní techniku i v ostatních předmětech. Učebna anglického jazyka je vybavena interaktivní tabulí, která slouží k interaktivní výuce především při dělených hodinách i zájmových kroužcích.  

     Do kvality výchovně-vzdělávacího procesu zahrnujeme i péči o žáky se specifickými poruchami učení a výchovnými problémy, a péči o žáky nadané.

 

4.3. Klíčové kompetence

     Klíčové kompetence mají žákům pomáhat při získávání základu všeobecného vzdělávání. Úroveň klíčových kompetencí získaných na základní škole není konečná, ale tvoří základ pro další celoživotní učení a orientaci v každodenním praktickém životě.

 

KOMPETENCE K UČENÍ

umožnit žákům osvojit si strategii učení a motivovat je pro celoživotní učení

Během výuky klademe důraz na čtení s porozuměním, práci s textem, vyhledávání informací. Žáky vedeme k sebehodnocení. Individuálním přístupem k žákům maximalizujeme jejich šanci prožít úspěch.

Žákům umožňujeme ve vhodných případech realizovat vlastní nápady, je podněcována jejich tvořivost. Žáci se zúčastňují různých soutěží a olympiád. Učíme se vytvářet takové situace, v nichž má žák radost z učení pro samotné učení a pro jeho další přínos. Zadáváme dětem zajímavé domácí úkoly.

 

KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMU

podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů

 

Výuka je vedena tak, aby žáci hledali různá řešení problému, svoje řešení si dokázali obhájit. Ve vhodných oblastech vzdělávání používáme netradiční úlohy (matematický Klokan).

Při výuce motivujeme žáky v co největší míře problémovými úlohami z praktického života. Žáci si postupně zdokonalují kompetenci práce s informacemi ze všech možných zdrojů, ústních, tištěných mediálních a počítačových, včetně internetu, aby je uměli vyhledávat, třídit a vhodným způsobem využívat. Žáci jsou vedeni úměrně věku k používání internetu. K logickému řešení problémů využíváme miniprojekty. Podle svých schopností a dovedností se žáci zapojují do soutěží. Starší žáci připravují různé aktivity pro mladší spolužáky (divadlo, soutěže, branný den, dopravní výchova). Děti vedeme k aktivnímu podílu na všech fázích činnosti, na plánování, přípravě, realizaci i hodnocení.

 

KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ

vést žáky k všestranné a účinné komunikaci

 

Vedeme žáky ke vhodné komunikaci se spolužáky, s učiteli a ostatními dospělými ve škole i mimo školu. Učíme žáky obhajovat a argumentovat vhodnou formou svůj vlastní názor a zároveň poslouchat názor jiných. Začleňujeme metody kooperativního učení a jejich prostřednictvím vedeme děti ke spolupráci při vyučování. Podporujeme komunikaci s jinými školami.

 

KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ

rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci vlastní a druhých

 

Během vzdělávání mimo jiné používáme skupinovou práci žáků, vzájemnou pomoc při učení. Sociální kompetence vyvozujeme na praktických cvičeních a úkolech. Usilujeme, aby žáci prokázali schopnost střídat role ve skupině. Žáky vedeme k respektování společně dohodnutých pravidel chování, na jejichž formulaci se sami podílejí. Učíme je zároveň k odmítavému postoji ke všemu, co narušuje dobré vztahy mezi žáky. Chceme žáky naučit základům kooperace a týmové práce.

 

KOMPETENCE OBČANSKÉ

připravovat žáky jako svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňující svá práva a plnící své povinnosti

 

Ve třídních kolektivech žáci společně stanovují pravidla chování. Je kladen důraz na environmentální výchovu. Žáky vedeme k třídění odpadů. Při vycházkách do přírody se žáci chovají jako zodpovědné osoby.

 

KOMPETENCE PRACOVNÍ

pomáhat žákům poznávat a rozvíjet své schopnosti i reálné možnosti a uplatňovat získané vědomosti a dovednosti při profesní orientaci

 

Žáky motivujeme k aktivnímu zapojení do oblasti Svět práce. Vedeme je k objektivnímu sebehodnocení a posouzení s reálnými možnostmi při profesní orientaci. Výuku doplňujeme o praktické exkurze.

 

4.4. Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

 

Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci se zdravotním postižením, žáci se zdravotním znevýhodněním a žáci se sociálním znevýhodněním.

 

Při práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je nutná spolupráce žáka, jeho zákonných zástupců, školy (především třídního učitele, ostatních vyučujících a vedení školy) a odborného pracoviště.

 

Velký podíl na úspěšném zvládnutí vzdělávání těchto žáků má spolupráce a komunikace školy s rodinou a také zkvalitňování připravenosti pedagogických pracovníků. Každý učitel si však musí uvědomit, že zákonný zástupce je ten, kdo je s dítětem v každodenním kontaktu, má zkušenosti s jeho výchovou, proto má rozhodující slovo. Zároveň by však i zákonný zástupce měl respektovat učitele jako odborníka na danou problematiku.

 

Obecné podmínky pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním

 

Provedení potřebné změny, úpravy interiéru školy i třídy 

Uplatňování principu diferenciace a individualizace vzdělávacího procesu při organizaci činností, při stanovování obsahu, forem i metod výuky

Žákovi umožnit používat potřebné a dostupné kompenzační pomůcky, vhodné učebnice a učební pomůcky přizpůsobené jeho individuálním potřebám

Zohledňování druhu, stupně a míry postižení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků

Uplatňování zdravotního hlediska respektování individuality a potřeby žáka

Podporování nadání a talentu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vytvářením vhodné vzdělávací nabídky

Zkvalitňování připravenosti pedagogických pracovníků pro práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami

Působení druhého pedagoga ve třídě, případně asistenta pedagoga v případě potřeby

Spolupráce se zákonnými zástupci

Spolupráce s ostatními školami, které mají zkušenost se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, s PPP

 

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (žáci se specifickými poruchami učení)

Vycházíme z Metodického pokynu MŠMT ČR č.j. 13 711/2001-24 k vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení nebo chování, ze Směrnice MŠMT ČR č.j. 13 710/2001-24 k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení a Vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.

O zařazení dítěte do školy rozhoduje ředitelka školy po dohodě se zákonnými zástupci dítěte na základě vyšetření v PPP nebo SPC a lékařského posudku přihlédnutím k možnostem školy (bezbariérovost, asistent, počet žáků ve třídě, zabezpečení kompenzačními či edukačními pomůckami, odborná podpora, spolupráce se zákonnými zástupci…) i místním specifikům (dopravní obslužnost, dostupnost zdravotně sociální péče….).

 

Pokud se u některého žáka projevují příznaky některé z vývojových poruch učení, pošleme ho se souhlasem zákonných zástupců na vyšetření do pedagogicko – psychologické poradny či speciálně pedagogického centra. Na základě vyšetření a doporučení poradny jsou tyto děti zařazovány do reedukační péče. Dětem zajišťují individuální péči učitelky v konkrétní třídě. V případě, že PPP nebo SPC diagnostikuje vývojovou poruchu učení, je na žádost zákonných zástupců dítěte vypracován individuální vzdělávací plán, podle kterého se s dítětem v průběhu školního roku pracuje. V něm uvádíme závěry a doporučení z vyšetření v PPP, na co se konkrétně v reedukaci zaměříme, pomůcky, které se budou při nápravě používat, způsob hodnocení, termín reedukační péče, jméno paní učitelky, která bude s dítětem pracovat. Při klasifikaci těchto dětí přihlížíme k vývojové poruše a hodnotíme s tolerancí.

 

Vzdělávání žáků s poruchami chování

 

Jedná se o žáky hyperaktivní, popřípadě s edukativními problémy, kteří nerespektují některé normy společenského chování, jsou nepřizpůsobiví, impulsivní a snadno unavitelní. Vzdělávání těchto žáků bude probíhat v konkrétní třídě formou individuální integrace.Ve spolupráci s pedagogicko psychologickou poradnou se budou žáci vzdělávat podle zpracovaného individuálního výchovně – vzdělávacího plánu. Učitel musí s žáky stanovit přesná pravidla chování a způsob komunikace ve třídě i mimo vyučování s tímto žákem. Zavést systém pochval a trestů.

 

Vzdělávání žáků s více vadami

 

Vzdělávání žáků s více vadami bude probíhat v konkrétní třídě formou individuální integrace. Žáci se budou vzdělávat podle plánu běžných ročníků a na základě individuálních vzdělávacích plánů. Na základě posouzení PPP nebo SPC o závažnosti postižení bude požadována přítomnost osobního asistenta, který bude pomáhat žákovi při přizpůsobení se školnímu prostředí, bude pomáhat učitelům při komunikaci dítěte s ostatními žáky a také při komunikaci školy s rodiči postiženého žáka. Na základě doporučení PPP, SPC je možné vzdělávat žáka v určitém předmětu v jiném postupovém ročníku nebo jej převést na vzdělávání podle speciálního vzdělávacího plánu.

 

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (žáci zrakově a sluchově postižení) 

 

Vzdělávání žáků zrakově či sluchově postižených bude probíhat v konkrétní třídě formou individuální integrace. Žáci se budou vzdělávat podle zpracovaného učebního plánu běžných ročníků a na základě individuálních plánů. Rozvrh hodin a týdenní časová dotace budou jako dosud zpracovány na každý školní rok tak, aby byl naplněn učební plán daného ročníku ve spolupráci s SPC. Podle stupně postižení bude požadována přítomnost osobního asistenta či asistenta pedagoga.

 

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (tělesné postižení)

 

Vzdělávání žáků tělesně postižených bude probíhat v konkrétní třídě formou individuální integrace. Žáci se budou vzdělávat podle zpracovaného učebního plánu běžných ročníků a na základě individuálních vzdělávacích plánů. Ve spolupráci se speciálně pedagogickým centrem budou realizovány změny v učebním plánu – úlevy v tělesné výchově, omezení ve výtvarné výchově, v předmětu svět práce, popřípadě v jiných předmětech. Protože naše škola není bezbariérová, bude nutná při integraci takového žáka přítomnost osobního asistenta, který bude pomáhat dítěti přizpůsobit se školnímu prostředí, při komunikaci se spolužáky, školy se zákonnými zástupci postiženého žáka. Po integraci žáka do běžné třídy je nezbytné seznámit spolužáky s danou problematikou, stanovit pravidla chování, způsob komunikace ve třídě i mimo ní.

 

Vzdělávání žáků s autismem

Jedná se o žáky s lehčími formami autismu. Vzdělávání těchto žáků bude probíhat v konkrétní třídě formou individuální integrace. Ve spolupráci se speciálně pedagogickým centrem se budou žáci vzdělávat podle zpracovaného individuálního vzdělávacího plánu. Na základě posouzení SPC o závažnosti postižení bude požadována přítomnost asistenta pedagoga, jehož úkolem bude připravovat rozličné materiály, pomáhat žákovi zapojovat se do kolektivu a orientovat se ve školním prostředí, zprostředkovávat kontakt školy se zákonnými zástupci.

 

Podmínky pro vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním

 

Individuální či skupinová péče

Pomoc asistenta pedagoga

Menší počet žáků ve třídě

Odpovídající metody a formy práce

Specifické materiály a učebnice

Pravidelná komunikace se zpětnou vazbou

Spolupráce s psychologem, speciálním pedagogem, sociálním pracovníkem, případně s dalšími odborníky a rodinou

Vytváření příznivého klimatu pro působení těchto dětí na škole

 

Do této skupiny patří žáci, kteří pocházejí z prostředí sociálně, kulturně a jazykově odlišného. Hlavním problémem se jeví zpravidla nedostatečná znalost vzdělávacího jazyka.

Při práci s těmito dětmi je tedy třeba klást důraz na osvojení českého jazyka, seznámení se s českým prostředím, kulturními zvyklostmi a tradicemi, ale zároveň umožnit ve shodě se školským zákonem budovat vlastní identitu, která bude vycházet z jejich původního prostředí.

 

 

4.4.1. Individuální vzdělávací plán

Umožňuje žákovi pracovat svým individuálním tempem, podle svých schopností bez ohledu na učební osnovy a porovnávání výsledků se spolužáky. Má motivační hodnotu a jeví se jako pomůcka pro lepší využití osobnostních předpokladů. Cílem není najít pouze úlevy, ale takovou úroveň, na níž může integrovaný žák úspěšně pracovat. Je vodítkem pro individuální hodnocení.

Podkladem pro vypracování IVP je doporučení z PPP nebo SPC. Do jeho přípravy se zapojují i zákonní zástupci, kteří se tak stávají spoluodpovědnými za výsledky práce svého dítěte. Jsou seznámeni se stávající situací a perspektivou dítěte. Žák tímto přebírá svůj díl odpovědnosti za výsledky své práce a reedukace.

Žák může být hodnocen číslem (klasifikací) nebo na žádost rodičů slovně

(širší slovní hodnocení).

 

4.4.2. Podmínky pro vzdělávání žáků mimořádně nadaných

 

Individuální vzdělávací plány

Doplnění, rozšíření a prohloubení vzdělávacího obsahu

Zadávání specifických úkolů

Zapojení do samostatných a rozsáhlejších prací a projektů

Nabídka podpůrného materiálu (bohatý, variabilní, podnětný)

Vnitřní diferenciace žáků v některých předmětech

Občasné vytváření skupin pro vybrané předměty s otevřenou možností volby na straně žáka

Účast ve výuce některých předmětů se staršími žáky

 

Zařazení nadaných žáků do základního vzdělávání vyžaduje od učitelů náročnější přípravu na vyučování v jednotlivých předmětech. Pro tyto žáky je zapotřebí zvýšené motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky především v těch vyučovacích předmětech, které reprezentují nadání dítěte. Často se stává, že mají tito žáci výkyvy v chování, ostře vnímají pravidla a rozpory, poukazují na nesrovnalosti. Proto je nutné toto chování s pedagogickým optimismem a taktně usměrňovat, avšak důsledně. Usměrňujeme žáky v osobnostní výchově, vedeme je k rovnému přístupu k méně nadaným žákům, k toleranci, ochotě pomáhat slabším. Není výjimkou, že vyniká-li žák v jedné oblasti, v jiné je průměrný.

 

4.5. Začlenění průřezových témat

 

Průřezová témata jsou realizována především formou integrace do normální výuky. Blíže je integrace vyjádřena v učebních osnovách jednotlivých vyučovacích předmětů. 

 

  1. Osobnostní a sociální výchova (OSV)
  2. Výchova demokratického občana (VDO)
  3. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (EGS)
  4. Multikulturní výchova (MKV)
  5. Environmentální výchova (EV)
  6. Mediální výchova (MV)

Osobnostní a sociální výchova

 

Název tematického okruhu

1.

ročník

2.

ročník

3.

ročník

4.

ročník

5.

ročník

Rozvoj schopností poznávání

SP

ČAS

HV

 

 

 

SP

ČAS

HV.

 

 

 

 

SP

ČAS

HV

 

 

 

HV

 

 

HV

 

 

Sebepoznání a sebepojetí

ČAS

TV

ČJ

ČAS

ČJ

 

Seberegulace a sebeorganizace

ČAS

TV

 

 

ČAS

TV

 

 

ČAS

TV

 

 

 

 

TV

 

Psychohygiena

ČAS

 

 

 

 

Kreativita

HV, TV

 

 

VV

 

 

 

 

 

HV, TV

 

 

VV

 

 

 

 

 

HV, TV

 

 

 

 

 

ČJ-sloh

 

 

 

 

 

 

ČJ-sloh

 

 

 

 

 

 

 

                                                               

Výchova demokratického občana

 

Název tematického okruhu

1.

ročník

2.

ročník

3.

ročník

4.

ročník

5.

ročník

 

Občanská společnost a škola

ČJ

M

ČAS

SP

VV

TV

M

SP

VV

TV

SP

ČAS

VV

TV

VL

 

ČJ-vyprávění

 

 

Občan, občanská společnost a stát

 

VV

VV

ČAS

 

 

VV

ČAS

TV

VL

INF

Formy participace občanů v politickém životě

 

 

 

 

 

VL

VL

Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

VL

 

 

INF

 

 

 

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

 

Název tematického okruhu

1.

ročník

2.

ročník

3.

ročník

4.

ročník

5.

ročník

 

 

Evropa a svět nás zajímá

 

 

ČJ

ČAS

VV

ČJ

VV

 

 

 

 

VV

AJ

HV

HV

VL

 

VL

HV

 

 

Objevujeme Evropu a svět

 

ČAS

 

 

 

 

ČAS

 

 

 

 

SP

M

ČAS

 

 

 

 

 

 

 

VL

 

 

 

 

 

 

Jsme Evropané

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AJ

AJ

AJ

VL

HV

 

Multikulturní výchova

 

Název tematického okruhu

1.

ročník

2.

ročník

3.

ročník

4.

ročník

5.

ročník      

Kulturní rozdíly

ČAS

ČAS

 

 

 

 

ČJ

HV

ČJ-sloh

VV

VL

HV

ČJ-vypravování

VV

VL

HV

Lidské vztahy

 

 

 

 

 

 

 

ČJ

TV

 

 

 

 

 

ČJ

TV

SP

 

 

 

 

ČJ-vypravování

VV

AJ

VL

 

VV

AJ

VL

 

Etnický původ

ČAS

 

 

 

 

SP

ČJ

VV

VL

 

VV

VL

Multikulturalita

 

 

 

 

 

 

 

AJ

 

 

 

VL

HV-zpěv v AJ

ČJ

VL

HV-zpěv v AJ

 

Princip sociálního smíru a solidarity

 

ČAS

 

ČAS

VL

VL

 

Environmentální výchova

 

Název tematického okruhu

1.

ročník

2.

ročník

3.

ročník

4.

ročník

5.

ročník

 

Ekosystémy

ČJ

M

VV

M

ČAS

VV

 

ČAS

VV

AJ

VV

AJ

VV

Základní podmínky života

 

SP

ČAS

 

ČAS

VV

VV

Lidské aktivity a problémy životního prostředí

 

ČAS

 

 

 

 

ČAS

 

 

 

 

ČAS

 

 

 

 

VV

M

VL

 

VV

M

 

 

Vztah člověka k prostředí

 

 

ČAS

SP

VV

TV

 

ČAS

SP

VV

TV

 

 

SP

ČAS

VV

 

M

VV

VL

HV

 

M

VV

VL

HV

 

 

Mediální výchova

 

Název tematického okruhu

1.

ročník

2.

ročník

3.

ročník

4.

ročník

5.

ročník

Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení

ČJ

VV

ČJ

VV

 

ČJ

VV

ČJ

.

INF

.

Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality

 

 

 

 

 

 

 

INF-Internet

Fungování a vliv médií ve společnosti

HV

ČAS

 

 

 

 

Školní časopis

HV

ČAS

ČJ

 

 

 

Školní časopis

HV

ČAS

ČJ

 

 

 

Školní časopis

HV

 

 

 

 

 

Školní časopis

ČJ

INF-internet

HV

 

 

 

Školní časopis

 

 

 

Osobnostní a sociální výchova

přispívá k rozvoji osobnosti žáka:

 

Oblast vědomostí, dovedností a schopností

  • Vede k porozumění sobě samému a druhým
  • Napomáhá k zvládnutí vlastního chování
  • Utváří a rozvíjí základní dovednosti pro spolupráci
  • Rozvíjí základní dovednosti dobré komunikace a k tomu příslušné vědomosti
  • Přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě i mimo ni
  • Umožňuje získat základní sociální dovednosti pro řešení složitých situací             (např. konfliktů..)
  • Podporuje dovednosti a přináší vědomosti týkající se duševní hygieny
  • Formuje studijní dovednosti

 

Oblast postojů a hodnot

  • Pomáhá k utváření pozitivního (nezraňujícího) postoje k sobě samému a k druhým
  • Vede k uvědomování si hodnot různosti lidí, názorů, přístupů k řešení problémů
  • Přispívá k uvědomování mravních rozměrů různých způsobů lidského chování
  • Vede k uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci
  • Napomáhá primární prevenci sociálně patologických jevů a škodlivých způsobů chování

Tématické okruhy

Osobnostní rozvoj

  • Rozvoj schopností poznávání – cvičení smyslového vnímání, pozornosti a soustředění; cvičení dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení a studium
  • Sebepoznání a sebepojetí – „já“ jako zdroj informací o sobě; druzí jako zdroj informací o „mně“; moje tělo, moje psychika (temperament, postoje, hodnoty); co o sobě vím a co ne; jak se promítá mé já v mém chování; můj vztah ke mně samé/mu; moje učení; moje vztahy k druhým lidem; zdravé a vyrovnané sebepojetí
  • Seberegulace a sebeorganizace – cvičení sebekontroly, sebeovládání – regulace vlastního jednání i prožívání, vůle; organizace vlastního času, plánování učení a studia; stanovování osobních cílů a kroků k jejich dosažení
  • Psychohygiena – dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému; sociální dovednosti pro předcházení stresům v mezilidských vztazích; dobrá organizace času; dovednosti zvládání stresových situací (rozumové zpracování problému, uvolnění – relaxace, efektivní komunikace…); hledání pomoci při potížích
  • Kreativita – cvičení pro rozvoj základních rysů kreativity (pružnost nápadů, originality, schopnosti vidět věci jinak, citlivosti, schopnosti „dotahovat“nápady do reality), tvořivost v mezilidských vztazích

Sociální rozvoj

  • Poznávání lidí – vzájemné poznávání se ve skupině/třídě; rozvoj pozornosti vůči odlišnostem a hledání výhod v odlišnostech; chyby při poznávání lidí
  • Mezilidské vztahy – péče o dobré vztahy, chování podporující dobré vztahy empatie a pohled na svět očima druhého, respektování, podpora, pomoc; lidská práva jako regulativ vztahů; vztahy a naše skupina/třída (práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako sociální skupiny)
  • Komunikace – řeč těla, řeč zvuků a slov, řeč předmětů a prostředí vytvářeného člověkem, řeč lidských skutků; cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání; dovednosti pro sdělování verbální i neverbální (technika řeči, výraz řeči, cvičení v neverbálním sdělování); specifické komunikační dovednosti (monologické formy); dialog (vedení dialogu, jeho pravidla a řízení, typy dialogů); komunikace v různých situacích (informování, odmítání, omluva, pozdrav, prosba, přesvědčování, řešení konfliktů, vyjednávání, vysvětlování, žádost apod.); efektivní strategie: asertivní komunikace, dovednosti komunikační obrany proti agresi a manipulaci, otevřená a pozitivní komunikace; pravda, lež a předstírání v komunikaci
  • Kooperace a kompetice – rozvoj individuálních dovedností pro kooperaci (seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu…, dovednost odstoupit od vlastního nápadu, dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení…); rozvoj sociálních dovedností pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny); rozvoj individuálních a sociálních dovedností pro etické zvládání situací soutěže, konkurence

Morální rozvoj

  • Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – dovednosti pro řešení problémů a rozhodování z hlediska různých typů problémů a sociálních rolí, problémy v mezilidských vztazích, zvládání učebních problémů vázaných na látku předmětů, problémy v seberegulaci
  • Hodnoty, postoje, praktická etika – analýzy vlastních i cizích postojů a hodnot a jejich projevů v chování lidí; vytváření povědomí o kvalitách typu: odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost, respektování….; pomáhající a prosociální chování (člověk neočekává protislužbu); dovednosti rozhodování v eticky problematických situací všedního dne

 

Výchova demokratického občana

přispívá k rozvoji osobnosti žáka:

 

Oblast vědomostí, dovedností a schopností

  • Vede k aktivnímu postoji v obhajování a dodržování lidských práv a svobod
  • Vede k pochopení významu řádu, pravidel a zákonů pro fungování společnosti
  • Umožňuje participovat na rozhodnutích celku s vědomím vlastní odpovědnosti za tato rozhodnutí a s vědomím jejich důsledků
  • Rozvíjí a podporuje komunikativní, formulační, argumentační, dialogické a prezentační schopnosti a dovednosti
  • Prohlubuje empatii, schopnost aktivního naslouchání a spravedlivého posuzování
  • Vede k uvažování o problémech v širších souvislostech a ke kritickému myšlení

Oblast postojů a hodnot

  • Vede k otevřenému, aktivnímu, zainteresovanému postoji v životě
  • Vychovává k úctě k zákonu
  • Rozvíjí disciplinovanost a sebekritiku
  • Učí sebeúctě a sebedůvěře, samostatnosti a angažovanosti
  • Přispívá k utváření hodnot jako je spravedlnost, svoboda, solidarita, tolerance a odpovědnost
  • Rozvíjí a podporuje schopnost zaujetí vlastního stanoviska v pluralitě názorů
  • Motivuje k ohleduplnosti a ochotě pomáhat zejména slabším
  • Umožňuje posuzovat a hodnotit společenské jevy, procesy, události a problémy z různých úhlů pohledu (lokální, národní, evropská, globální dimenze)
  • Vede k respektování kulturních, etnických a jiných odlišností
  • Vede k asertivnímu jednání a ke schopnosti kompromisu

Tematické okruhy

  • Občanská společnost a škola – škola jako model otevřeného partnerství a demokratického společenství, demokratická atmosféra a demokratické vztahy ve škole; způsoby uplatňování demokratických principů a hodnot v každodenním životě školy (význam aktivního zapojení žáků do žákovské samosprávy); formy participace žáků na životě místní komunity; spolupráce školy se správními orgány a institucemi v obci
  • Občan, občanská společnost a stát – občan jako odpovědný člen společnosti (jeho práva a povinnosti, schopnost je aktivně uplatňovat, přijímat odpovědnost za své postoje a činy, angažovat se a být zainteresovaný na zájmu celku); Listina základních práv a svobod, práva a povinnosti občana; úloha občana v demokratické společnosti; základní principy a hodnoty demokratického politického systému (právo, spravedlnost, diferenciace, různorodost); principy soužití s minoritami (vztah k jinému, respekt k identitám, vzájemná komunikace a spolupráce, příčiny nedorozumění a zdroje konfliktů)
  • Formy participace občanů v politickém životě – volební systémy a demokratické volby a politika (parlamentní, krajské a komunální volby); obec jako základní jednotka samosprávy státu; společenské organizace a hnutí
  • Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování – demokracie jako protiváha diktatury a anarchie; principy demokracie; základní kategorie fungování demokracie (spravedlnost, řád, norma, zákon, právo, morálka); význam Ústavy jako základního zákona země; demokratické způsoby řešení konfliktů a problémů v osobním životě i ve společnosti

 

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

přispívá k rozvoji osobnosti žáka:

 

Oblast vědomostí, dovedností a schopností

  • Rozvíjí a integruje základní vědomosti potřebné pro porozumění sociálním a kulturním odlišnostem mezi národy
  • Prohlubuje porozumění vlivu kulturních, ideologických a sociopolitických rozdílů na vznik a řešení globálních problémů v jejich vzájemných souvislostech
  • Prohlubuje základní vědomosti nezbytné pro pochopení struktury a funkcí mezinárodních a nevládních organizací, jejich vlivu na řešení globálních i lokálních problémů v oblasti humanitární, politické, sociální, ekonomické, kulturní a dodržování lidských práv
  • Rozvíjí schopnost srovnávat projevy kultury v evropském a globálním kontextu, nacházet společné znaky a odlišnosti a hodnotit je v širších souvislostech
  • Rozšiřuje a prohlubuje dovednosti potřebné pro orientaci v evropském prostředí, seberealizaci a řešení reálných situací v otevřeném evropském prostoru
  • Prohlubuje vědomosti potřebné k pochopení souvislostí evropských kořenů a kontinuity evropského vývoje a podstaty evropského integračního procesu
  • Vede k pochopení významu společných politik a institucí Evropské unie;seznamuje s dopadem jejich činnosti na osobní i občanský život jednotlivce i s možnostmi jejich zpětného ovlivňování a využívání
  • Vede k poznání a pochopení života a díla významných Evropanů a iniciuje zájem žáků o osobnostní vzory
  •  Rozvíjí schopnost racionálně uvažovat, projevovat a korigovat emocionální zaujetí v situacích motivujících k setkávání, srovnávání a hledání společných evropských perspektiv

Oblast postojů a hodnot

  • Pomáhá překonávat stereotypy a předsudky
  • Obohacuje pohledy žáka ne sebe sama z hlediska otevřených životních perspektiv rozšíření o možnosti volby v evropské a mezinárodní dimenzi
  • Kultivuje postoje v Evropě jako širší vlasti a ke světu jako globálnímu prostředí života
  • Utváří pozitivní postoje k jinakosti a kulturní rozmanitosti
  • Podporuje pozitivní postoje k tradičním evropským hodnotám
  • Upevňuje osvojování vzorců chování evropského občana a smysl pro zodpovědnost

Tématické okruhy

  • Evropa a svět nás zajímá – rodinné příběhy, zážitky a zkušenosti z Evropy a světa; místa, události a artefakty v blízkém okolí mající vztah k Evropě a světu; naši sousedé v Evropě; život dětí v jiných zemích; lidová slovesnost, zvyky a tradice národů Evropy
  • Objevujeme Evropu a svět – naše vlast a Evropa; evropské krajiny; Evropa a svět; mezinárodní setkávání; státní a evropské symboly; Den Evropy; život Evropanů a styl života v evropských rodinách; životní styl a vzdělávání mladých Evropanů
  • Jsme Evropané – kořeny a zdroje evropské civilizace; klíčové mezníky evropské historie; Evropská integrace; instituce evropské unie a jejich fungování; čtyři svobody a jejich dopad na život jedince; co Evropu spojuje a co ji rozděluje; mezinárodní organizace a jejich přispění k řešení problémů dětí a mládeže

Multikulturní výchova

přispívá k rozvoji osobnosti žáka:

 

Oblast vědomostí, dovedností a schopností

  • Poskytuje žákům základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti
  • Rozvíjí dovednost orientovat se v pluralitní společnosti a využívat interkulturních kontaktů k obohacení sebe i druhých
  • Učí žáky komunikovat a žít ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých
  • Učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy, uvědomovat si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazená jiné
  • Rozvíjí schopnost poznávat a tolerovat odlišnosti jiných národních, etnických, náboženských, sociálních skupin a spolupracovat s příslušníky odlišných sociokulturních skupin
  • Rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie
  • Učí žáky uvědomovat si možné dopady svých verbálních a neverbálních projevů a připravenost nést odpovědnost za své jednání
  • Poskytuje znalost některých základních pojmů multikulturní terminologie: kultura, etnikum, identita, diskriminace, xenofobie, rasismus, národnost, netolerance….

Oblast postojů a hodnot

  • Prostřednictvím informací pomáhá žákům vytvářet postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám, reflektovat zázemí příslušníků ostatních sociokulturních skupin a uznávat je
  • Napomáhá žákům uvědomit si vlastní identitu, být sám sebou, reflektovat vlastní sociokulturní zázemí
  • Stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu
  • Pomáhá uvědomovat si neslučitelnost rasové (náboženské či jiné) intolerance s principy života v demokratické společnosti
  • Vede k angažovanosti při potírání projevů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu
  • Učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám

Tematické okruhy

  • Kulturní diference – jedinečnost každého člověka a jeho individuální zvláštnosti; člověk jako nedílná jednota tělesné i duševní stránky, ale i jako součást etnika; poznávání vlastního kulturního zakotvení; respektování zvláštností různých etnik (zejména cizinců nebo příslušníků etnik žijících v místě školy); základní problémy sociokulturních rozdílů v České republice a v Evropě
  • Lidské vztahy – právo všech lidí žít společně a podílet se na spolupráci; udržovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci s jinými lidmi, bez ohledu na jejich kulturní, sociální, náboženskou, zájmovou nebo generační příslušnost; vztahy mezi kulturami (vzájemné obohacování různých kultur, ale i konflikty vyplývající z jejich rozdílnosti); předsudky a vžité stereotypy (příčiny a důsledky diskriminace); důležitost integrace jedince v rodinných, vrstevnických a profesních vztazích; uplatňování principu slušného chování (základní morální normy); význam kvality mezilidských vztahů pro harmonický rozvoj osobnosti; tolerance, empatie, umět se vžít do role druhého; lidská solidarita, osobní přispění k zapojení žáků z odlišného kulturního prostředí do kolektivu třídy
  • Etnický původ – rovnocennost všech etnických skupin a kultur; odlišnost lidí, ale i jejich vzájemná rovnost; postavení národnostních menšin; základní informace o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti; různé způsoby života, odlišné myšlení a vnímání světa; projevy rasové nesnášenlivosti – jejich rozpoznávání a důvody vzniku
  • Multikulturalita – multikulturalita současného světa a předpokládaný vývoj v budoucnosti; multikulturalita jako prostředek vzájemného obohacování; specifické rysy jazyků a jejich rovnocennost; naslouchání druhým, komunikace s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, vstřícný postoj k odlišnostem; význam užívání cizího jazyka jako nástroje dorozumění a celoživotního vzdělávání
  • Princip sociálního smíru a solidarity – odpovědnost a přispění každého jedince za odstranění diskriminace a předsudků vůči etnickým skupinám; nekonfliktní život v multikulturní společnosti; aktivní spolupodílení dle svých možností na přetváření společnosti, zohlednění potřeb minoritních skupin; otázka lidských práv, základní dokumenty

 

Environmentální výchova

přispívá k rozvoji osobnosti žáka:

 

Oblast vědomostí, dovedností a schopností

  • Rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí důsledkům lidských činností na prostředí
  • Vede k uvědomování si podmínek života a možností jejich ohrožování
  • Přispívá k poznávání a chápání souvislostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí v různých oblastech světa
  • Umožňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vztazích k prostředí
  • Poskytuje znalosti, dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí
  • Ukazuje modelové příklady jednání z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích
  • Napomáhá rozvíjení spolupráce v péči o životní prostředí na místní, regionální, evropské i mezinárodní úrovni
  • Seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti
  • Učí hodnotit objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů
  • Učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat a zdůvodňovat své názory a stanoviska

Oblast postojů a hodnot

  • Přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty
  • Vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody a přírodních zdrojů
  • Vede k pochopení významu nezbytnosti udržitelného rozvoje jako pozitivní perspektivy dalšího vývoje lidské společnosti
  • Podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí
  • Přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí
  • Vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí
  • Vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě, přírodnímu a kulturnímu dědictví

Tematické okruhy

  • Ekosystémy – les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy lesa); pole (význam, změny okolní krajiny vlivem člověka, způsoby hospodaření na nich, pole a jejich okolí); vodní zdroje (lidské aktivity spojené s vodním hospodářstvím, důležitost pro krajinnou ekologii); moře (druhová odlišnost, význam pro biosféru, mořské řasy a kyslík, cyklus oxidu uhličitého) a tropický deštný les, porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování, globální význam a význam pro nás); lidské sídlo – město – vesnice (umělý ekosystém, jeho funkce a vztahy k okolí, aplikace na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého ovlivnění přírody v průběhu vzniku civilizace až po dnešek)
  • Základní podmínky života – voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení); ovzduší (význam pro život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické změny, propojenost světa, čistota ovzduší u nás); půda (propojenost složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace a situace v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství v krajině; ochrana biologických druhů (důvody ochrany a způsoby ochrany jednotlivých druhů); ekosystémy (funkce a význam ekosystémů, ohrožování a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na společenský rozvoj, využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní zdroje (zdroje surovinové a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání přírodních zdrojů v okolí)
  • Lidské aktivity a problémy životního prostředí – zemědělství a životní prostředí, ekologické zemědělství; doprava a životní prostředí (význam a vývoj, energetické zdroje dopravy a její vlivy na prostředí, druhy dopravy a ekologická zátěž, doprava a globalizace); průmysl a životní prostředí (průmyslová revoluce a demografický vývoj, vlivy průmyslu na prostředí, zpracovávané materiály a jejich působení, vliv právních a ekonomických nástrojů na vztahy průmyslu k ochraně životního prostředí, průmysl a udržitelný rozvoj společnosti); odpady a hospodaření s odpady (odpady a příroda, principy a způsoby hospodaření s odpady (odpady a příroda, principy a způsoby hospodaření s odpady, druhotné suroviny); ochrana přírody a kulturních památek (význam ochrany přírody a kulturních památek, příklady z okolí; ochrana přírody při masových sportovních akcích); změny v krajině (krajina dříve a dnes, vliv lidských aktivit, jejich reflexe a perspektivy); dlouhodobé programy a akce zaměřené na ekologii
  • Vztah člověka k prostředí – naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce e její ochrana, zajišťování ochrany životního prostředí v obci – instituce, nevládní organizace, lidé); náš životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální ekologický problém v místní lokalitě (příklad problému, jeho příčina, důsledky, souvislosti, možnosti a způsoby řešení, hodnocení, vlastní názor, jeho zdůvodňování a prezentace); prostředí a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní působení, možnosti a způsoby ochrany zdraví); nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás)

 

Mediální výchova

přispívá k rozvoji osobnosti žáka:

 

Oblast vědomostí, dovedností, schopností

  • Přispívá ke schopnosti úspěšně a samostatně se zapojit do mediální komunikace
  • Umožňuje rozvíjet schopnost analytického přístupu k mediálním obsahům a kritickému odstupu od nich
  • Učí využívat potenciál médií jako zdroje informací, kvalitní zábavy i naplnění volného času
  • Umožňuje pochopení cílů a strategií vybraných mediálních obsahů
  • Vede k osvojení si základních principů vzniku významných mediálních obsahů (zvl. zpravodajských)
  • Umožňuje získat představy o roli médií v klíčových společenských situacích a v demokratické společnosti vůbec
  • Vytváří představu o roli médií v každodenním životě v regionu (v lokalitě)
  • Vede k rozeznávání platnosti a významu argumentů ve veřejné komunikaci
  • Rozvíjí komunikační schopnost, zvláště při veřejném vystupování a stylizaci psaného a mluveného textu
  • Přispívá k využívání vlastních schopností v týmové práci i v redakčním kolektivu
  • Přispívá ke schopnosti přizpůsobit vlastní činnost potřebám a cílům týmu

Oblast postojů a hodnot

  • Rozvíjí citlivost vůči stereotypům v obsahu médií i způsobu zpracování mediálních sdělení
  • Vede k uvědomování si hodnoty vlastního života (zvláště volného času) a odpovědnosti za jeho naplnění
  • Rozvíjí citlivost vůči předsudkům a zjednodušujícím soudům o společnosti (zejména o menšinách) i o jednotlivci
  • Napomáhá k uvědomování si možnosti svobodného vyjádření vlastních postojů a odpovědnosti za způsob jeho formulování a prezentace

Tematické okruhy

Receptivní činnosti

  • Kritické čtení a vnímaní mediálních sdělení – pěstování kritického přístupu ke zpravodajství a reklamě; rozlišování zábavních („bulvárních“) prvků ve sdělení od informativních a společensky významných; hodnotící prvky ve sdělení (výběr slov a záběrů); hledání rozdílu mezi informativním, zábavním a reklamním sdělení; chápání podstaty mediálního sdělení, objasňování jeho cílů a pravidel; identifikování základních orientačních prvků v textu
  • Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality – různé typy sdělení, jejich rozlišování a jejich funkce; rozdíl mezi reklamou a zprávou a mezi „faktickým“ a „fiktivním“ obsahem; hlavní rysy reprezentativnosti (rozlišování reality od médií zobrazovaných stereotypů, jako reprezentace reality); vztah mediálního sdělení a sociální zkušenosti (rozlišení sdělení potvrzujících předsudky a představy od sdělení vycházejících ze znalosti problematiky a nezaujatého postoje); identifikace společensky významných hodnot v textu, prvky signalizující hodnotu, o kterou se sdělení opírá; identifikace zjednodušení mediovaných sdělení, opakované užívání prostředků (ve zpravodajství, reklamě i zábavě)
  • Stavba mediálních sdělení – příklady pravidelností v uspořádání mediovaných sdělení, zejména ve zpravodajství (zpravodajství jako vyprávění, sestavování příspěvků podle kritérií); principy sestavování zpravodajství a jejich identifikace, pozitivní principy (význam a užitečnost), zezábavňující principy (negativa, blízkost, jednoduchost, přítomnost); příklady stavby a uspořádání zpráv (srovnávání titulních stran různých deníků) a dalších mediálních sdělení
  • Vnímání autora mediálních sdělení – identifikování postojů a názorů autora v mediovaném sdělení; výrazové prostředky a jejich uplatnění pro vyjádření či zastření názoru a postoje i pro záměrnou manipulaci; prvky signalizující vyjádření hodnocení, výběr a kombinace slov, obrazů a zvuků z hlediska záměru a hodnotového významu
  • Fungování a vliv médií ve společnosti – organizace a postavení médií ve společnosti; faktory ovlivňující média; způsoby financování médií a jejich dopady; vliv médií na každodenní život, společnost, politický život a kulturu z hlediska současné i historické perspektivy; role médií v každodenním životě jedince, vliv médií na uspořádání dne, na postoje a chování; role médií v politickém životě (předvolební kampaně), vliv médií na kulturu (role filmu a televize v životě jednotlivce, rodiny, společnosti); role médií v politických změnách

Tematické okruhy

Produktivní činnosti

  • Tvorba mediálního sdělení – uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich kombinací pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky i situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium; technologické možnosti a jejich omezení
  • Práce v realizačním týmu – redakce školního časopisu, rozhlasu, televize či internetového média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin pro obohacení týmu, komunikace a spolupráce v týmu; stanovení si cíle, časového harmonogramu, úkolů a zodpovědnosti; faktory ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální produkce

 

5.  Organizace školy

 

Mít vypracovaný organizační řád školy se všemi kompetencemi a organizační dokumentací školy, neustále je inovovat, aby odpovídaly skutečným potřebám školy.

 

 

Pedagogická rada

 

Pedagogická rada se schází před začátkem školního roku (probíhá společně se školením BOZP) a každé čtvrtletí. V I. a III. čtvrtletí je svolána současně i provozní porada.

Dle potřeby se svolávají i mimořádné porady. Ze všech porad jsou pořízeny zápisy, termíny konání jsou pro zaměstnance závazné.

 

Další faktory ovlivňující vzdělávání
  1. Spolupráce se zákonnými zástupci

Zákonní zástupci dostávají informace o výsledcích vzdělávání prostřednictvím žákovských knížek, na třídních schůzkách, při konzultacích osobně, případně telefonicky dle jejich přání.

Kromě toho se mohou zákonní zástupci účastnit plánovaných akcí: „Školní akademie“, „Vánoce“.

  1. Individuální péče o žáky

 

Škola poskytuje péči žákům se specifickými poruchami učení a jiným zdravotním postižením. Pro každého integrovaného žáka je na základě posudku pedagogicko – psychologické poradny nebo speciálního centra vypracován (a pravidelně aktualizován) individuální vzdělávací plán.

V nezbytných případech škola usiluje o přidělení asistenta pro žáky se speciálními potřebami.

 

  1. Zájmové a mimoškolní aktivity
  • Účast v olympiádách a soutěžích
  • Projekty

 

Škola organizuje podle zájmu žáků tyto volnočasové aktivity:

 

  • Kroužek anglického jazyka
  • Dramatický kroužek
  • Hra na flétnu
  • Paličkování
  • Taneční kroužek
  • Sportovní hry
  • Přírodovědný kroužek

 

6. Učební plán

 

6.1. Tabulka učebního plánu

 

 Minimální-maximální týdenní dotace

18-22

18-22

22-26

22-26

22-26

 

Celkem povinně hodin  

20

22

24

26

26

118

Oblasti

Min

Předměty

1. roč.

2. roč.

3. roč.

4. roč.

5. roč.

Součet

Jazyk a jazyková komunikace

35

 

  9

Český jazyk a literatura

9

10

8

8

7

42

Anglický jazyk

-

-

3

3

3

9

Matematika a její aplikace

20

Matematika

4

5

5

5

5

24

Informační a komunikační technologie

  1

Informatika

-

-

-

-

1

1

Člověk

a jeho svět

12

Člověk a svět

2

2

3

-

-

7

Vlastivěda

-

-

-

2

2

4

Přírodověda

-

-

-

2

2

4

Umění

a kultura

12

Hudební výchova

1

1

1

1

1

5

Výtvarná výchova

1

1

1

2

2

7

Člověk

a zdraví

10

Tělesná výchova

2

2

2

2

2

10

Člověk

a svět práce

  5

Svět práce

Praktické činnosti

1

1

1

1

1

5

 

Celkem povinné + disponibilní

 

 

18 + 2

 

19 + 3

 

21 + 3

 

23 + 3

 

23 + 3

 

104+14

 
 
7. Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků

 

Pravidla pro hodnocení jsou zpracována na základě Vyhlášky MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání (454/2006) a v souladu se Zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a schválené pedagogickou radou.

 

7.1. Obecné zásady pro hodnocení (způsob získávání podkladů)

  • Při hodnocení, průběžné i celkové klasifikaci učitel uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi.
  • Při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáků, k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici.
  • Podklady pro klasifikaci učitel získává:
    • soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připraveností na vyučování
    • zkouškami písemnými, ústními, praktickými, pohybovými, didaktickými testy.
  • Žákovy práce (napříč předměty), ukázky, co dítě zvládlo (výběrově) se průběžně zakládá do tzv. portfolia.
  • V průběhu klasifikačního období je žák informován o své úspěšnosti.
  • Kontrolní písemné práce rozvrhne učitel rovnoměrně na celý školní rok, aby se nadměrně nenahromadily v určitých obdobích. Písemné zkoušení žáků 1. a 2. ročníku musí být přiměřené zvládnuté úrovni čtení s porozuměním a písemnému vyjadřování.
  • Písemnou práci z učiva za delší období (čtvrtletní práce) přesahující 30 minut mohou žáci psát v jednom dni pouze jednu – takové práce oznámí vyučující žákům předem (nejméně jeden týden) a ostatní vyučující informuje zápisem termínu do třídní knihy.
  • Učitel při každém hodnocení poukáže na klady a nedostatky žákovy práce.
  • V závěru školního roku jsou žáci 5. ročníku v rámci celé ČR zapojeni do testování z ČJ, M a AJ.
  • Hodnocení do žákovské knížky nebo notýsku z daného předmětu bude zaznamenáváno vyučujícím nejméně jednou za měsíc. Zápis klasifikace do žákovské knížky obsahuje datum hodnocení, kritérium hodnocení (stručné, přesné a srozumitelné vyjádření toho, co bylo klasifikováno), stupeň hodnocení a podpis vyučujícího. V odůvodněných případech je možné použít při zápisu průběžné klasifikace i doplňková znaménka vyjadřující vyšší kvalitu známky (hvězdička, podtržení..). Toto není možné používat při klasifikaci významných kontrolních a písemných prací nebo na vysvědčení.
  • Žák 2. až 5. ročníku základní školy musí mít z každého předmětu alespoň dvě známky za každé pololetí. Známky získávají vyučující průběžně během celého klasifikačního období. Není přípustné ústně přezkušovat žáky koncem klasifikačního období z látky celého období.
  • Učitel je povinen vést duplicitně soustavnou evidenci o každém hodnocení a klasifikaci žáka - musí být schopen kdykoli prokázat, jak žáka hodnotí a jakou známku a za co ji žákovi udělil (i v případě ztráty žákovské knížky nebo notýsku). Učitel není povinen dopisovat žákovi ztracené hodnocení za delší období než jeden týden.  
  • Je nutno rozlišovat, co je předmětem klasifikace prospěchu a co předmětem klasifikace chování.
  • Na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období – přihlíží se k systematičnosti v práci žáka, stupeň prospěchu se neurčuje na základě průměru z klasifikace za příslušné období.
  • Po konání pedagogické rady zapíší třídní učitelé výchovná opatření a známky do katalogových listů.
  • U žáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o použití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka.
  • Žák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o žákovi, který již jednou ročník opakoval.

Informovanost rodičů

  • Rodiče jsou informováni prostřednictvím žákovských knížek, ústních konzultací a na konci pololetí vysvědčením.
  • V případě mimořádného zhoršení jsou rodiče informováni bezprostředně.
  • Sdělení o mimořádném zhoršení, též sdělení o výchovných opatřeních je nutné provádět prokazatelným  způsobem (nejlépe písemně do ŽK či dopisem rodičům).

Základní vzdělávání

  • Ředitel školy může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu jiné právnické či fyzické osoby žákovi po projednání v pedagogické radě udělit pochvalu nebo jiné ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za mimořádně úspěšnou práci.
  • Třídní učitel může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních vyučujících žákovi po projednání s ředitelem školy udělit pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci.
  • Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závažnosti tohoto porušení žákovi uložit:

a) napomenutí třídního učitele,

b) důtku třídního učitele,

c) důtku ředitele školy.

  • Třídní učitel neprodleně oznámí řediteli školy uložení důtky třídního učitele. Důtku ředitele školy lze žákovi uložit pouze po projednání v pedagogické radě.
  • Ředitel školy nebo třídní učitel neprodleně oznámí udělení pochvaly a jiného ocenění nebo uložení napomenutí nebo důtky a jeho důvody prokazatelným způsobem žákovi a jeho zákonnému zástupci.
  • Udělení pochvaly a jiného ocenění ředitele školy a uložení napomenutí nebo důtky se zaznamená do dokumentace školy. Udělení pochvaly a jiného ocenění se zaznamená na vysvědčení za pololetí, v němž bylo uděleno.
  • Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník.
  • Do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem a předmětů, z nichž byl uvolněn, pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku podle

§ 52 odstavce 6 věty třetí školského zákona. Do vyššího ročníku postoupí i žák prvního stupně základní školy, který již v rámci prvního stupně opakoval ročník.

  • Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník.
  • Má-li zákonný zástupce žáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, požádat ředitele školy o přezkoumání výsledků hodnocení žáka; je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad. Pokud není dále stanoveno jinak, ředitel školy nebo krajský úřad nařídí komisionální přezkoušení žáka, které se koná nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka. Česká školní inspekce poskytne součinnost na žádost ředitele školy nebo krajského úřadu.
  • V případě, že se žádost o přezkoumání výsledků hodnocení žáka týká hodnocení chování nebo předmětů výchovného zaměření, posoudí ředitel školy, je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad, dodržení pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáka stanovených podle § 30 odst. 2 školského zákona. V případě zjištění porušení těchto pravidel ředitel školy nebo krajský úřad výsledek hodnocení změní; nebyla-li pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků porušena, výsledek hodnocení potvrdí, a to nejpozději do 14 dnů ode dne doručení žádosti. Česká školní inspekce poskytne součinnost na žádost ředitele školy nebo krajského úřadu. Ředitel školy může povolit žákovi na žádost jeho zákonného zástupce a na základě doporučujícího vyjádření odborného lékaře opakování ročníku z vážných zdravotních důvodů, a to bez ohledu na to, zda žák na daném stupni již opakoval ročník.
  • Pokud žák, který byl rozhodnutím soudu svěřen do střídavé výchovy rodičů, plní povinnou školní docházku střídavě ve dvou základních školách, vydává mu vysvědčení ZŠ, ve které zahájil vzdělání dříve, pokud k tomu nebyla dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu určena druhá škola. Při hodnocení výsledků vzdělávání žáka za pololetí školního roku zohlední škola, která bude vydávat vysvědčení, hodnocení výsledků vzdělávání žáka druhou školou.

 

7.1.1.   Pravidla pro sebehodnocení žáků

  • sebehodnocení je důležitou součástí hodnocení žáků, posiluje sebeúctu a sebevědomí žáků
  • je zařazováno do procesu vzdělávání průběžně všemi vyučujícími, způsobem přiměřeným věku žáků
  • chyba je přirozená součást procesu učení
    • pedagogičtí pracovníci se o chybě se žáky baví, žáci mohou některé práce sami opravovat, hodnocení žákova výkonu nelze provést jen klasifikací, musí být doprovázeno rozborem chyb žáka
    • chyba je důležitý prostředek učení
  • při sebehodnocení se žák snaží vyjádřit:

              - co se mu daří

              - co mu ještě nejde, jaké má rezervy

              - jak bude pokračovat dál

  • pedagogové vedou žáka, aby komentoval svoje výkony a výsledky
  • sebehodnocení žáků nemá nahradit klasické hodnocení (hodnocení žáka pedagogem), ale má pouze doplňovat a rozšiřovat evaluační procesy a více aktivizovat žáka
  • na konci pololetí se pokusí žák písemnou nebo ústní formou provést sebehodnocení
  • známky nejsou jediným zdrojem motivace

7.1.2.   Způsoby hodnocení

 

  • Ve školním hodnocení výsledků vzdělávání žáka rozlišujeme sebehodnocení, průběžné (během školního roku) a závěrečné (na konci pololetí – vysvědčení) hodnocení.
  • Hodnocení výsledků vzdělávání žáka průběžné i závěrečné je vyjádřeno klasifikačními stupni (známkou), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy po projednání v pedagogické radě.
  • Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka.

 

Zásady pro vzájemné převedení klasifikace a slovního hodnocení

 

Prospěch

 

 

Ovládnutí učiva

 

1 – výborný

ovládá bezpečně

2 – chvalitebný

ovládá

3 – dobrý

v podstatě ovládá

4 – dostatečný

ovládá se značnými mezerami

5 - nedostatečný

neovládá

 

 

Myšlení-kompetence k učení

 

1 – výborný

pohotový, bystrý, dobře chápe souvislosti, samostatný

2 – chvalitebný

uvažuje celkem samostatně

3 – dobrý

menší samostatnost v myšlení

4 – dostatečný

nesamostatné myšlení, pouze s nápovědou

5 - nedostatečný

odpovídá nesprávně i na návodné otázky

 

 

Vyjadřování-kompetence komunikativní

 

1 – výborný

výstižné a poměrně přesné

2 – chvalitebný

celkem výstižné

3 – dobrý

myšlenky vyjadřuje ne dost přesně

4 – dostatečný

myšlenky vyjadřuje se značnými obtížemi

5 - nedostatečný

nedokáže se samostatně vyjádřit, i na návodné otázky odpovídá nesprávně

 

 

Celková aplikace vědomostí-kompetence k řešení problémů

 

1 – výborný

užívá vědomostí a spolehlivě a uvědoměle dovedností, pracuje samostatně, přesně a s jistotou

2 – chvalitebný

dovede používat vědomosti a dovednosti při řešení úkolů, dopouští se jen menších chyb

3 – dobrý

řeší úkoly s pomocí učitele a s touto pomocí snadno překonává potíže a odstraňuje chyby

4 – dostatečný

dělá podstatné chyby, nesnadno je překonává

5 - nedostatečný

praktické úkoly nedokáže splnit ani s pomocí

 

 

Aktivita, zájem o učení-kompetence sociální, personální, občanské

 

1 – výborný

aktivní, učí se svědomitě a se zájmem

2 – chvalitebný

učí se svědomitě

3 – dobrý

k učení a práci nepotřebuje větších podnětů

4 – dostatečný

malý zájem o učení, potřebuje stálé podněty

5 - nedostatečný

pomoc a pobízení k učení jsou zatím neúčinné

 

 

Chování

 

 

1 – velmi dobré

Uvědoměle dodržuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu školy. Méně závažných přestupků se dopouští ojediněle. Žák je však přístupný výchovnému působení a snaží se své chyby napravit.

2 - uspokojivé

Chování žáka je v rozporu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního řádu školy. Žák se dopustí závažného přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy; nebo se opakovaně dopustí méně závažných přestupků. Zpravidla se přes důtku třídního učitele školy dopouští dalších přestupků, narušuje výchovně vzdělávací činnost školy. Ohrožuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob.

3 - neuspokojivé

Chování žáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného chování. Dopustí se takových závažných přestupků proti školnímu řádu nebo provinění, že je jimi vážně ohrožena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým způsobem výchovně vzdělávací činnost školy. Zpravidla se přes důtku ředitele školy dopouští dalších přestupků.

 

  • Skupinové práce se zásadně nehodnotí klasifikačními stupni, známku získává žák pouze za individuální výkon.

 

7.1.3.   Závěrečné hodnocení

Každé pololetí se vydává žákovi vysvědčení. Na konci I. pololetí je vydáván výpis vysvědčení, který se škole nevrací. Po vydání závěrečného hodnocení na konci II. pololetí zůstává toto vysvědčení žákovi.

 

7. 2. Hodnocení a klasifikace chování

  • kritériem pro klasifikaci chování je dodržování pravidel chování (Školní řád, Řád školní jídelny) během klasifikačního období
  • klasifikaci navrhuje třídní učitel, po projednání v pedagogické radě o ní rozhoduje ředitel školy
  • při klasifikaci chování se přihlíží k věku, morální a rozumové vyspělosti žáka

Chování žáka mimo školu:

  • za své děti v oblasti výchovy plně odpovídají rodiče 
  • škola hodnotí a klasifikuje žáky především za jejich chování ve škole a na akcích pořádaných školou
  • jsou-li však závažné a prokazatelné důvody udělit žákovi výchovné opatření vedoucí k posílení kázně ve vážných případech, jejichž projednávání se škola přímo účastní, škola k nim přihlédne

Pochvaly žáků:

Pochvala třídního učitele (uděluje třídní učitel - konzultuje s ostatními pedagogickými pracovníky) je udělována průběžně za mimořádné výkony žáků ve všech oblastech života školy. Zápis provede třídní učitel do ŽK, případně na vysvědčení.

 

Pochvala ředitele školy (uděluje ředitel školy na návrh třídního učitele a ostatních pracovníků školy) je udělována průběžně, zpravidla žákům, kterým byla již udělena pochvala třídního učitele, nebo žákům za výjimečné výkony. Zápis provede třídní učitel do katalogového listu a na vysvědčení v daném pololetí.

Kárná opatření žáků:

Napomenutí třídního učitele (uděluje třídní učitel - případně na základě návrhu vyučujících)  je udělováno průběžně zpravidla za méně závažný přestupek, či opakující se nedostatky ve školní práci. Zaznamenává se do dokumentace školy (školní řád).

 

Důtka třídního učitele (uděluje třídní učitel - konzultuje s ostatními pedagogickými pracovníky) je udělována průběžně za hrubé porušení, či za soustavné narušování života školy (za projevy šikanování tj. cílené a opakované ubližující agresivní útoky, mírné formy psychického útlaku). Je udělována zpravidla po udělení "napomenutí třídním učitelem". Zaznamenává se do dokumentace školy (školní řád).

 

Důtka ředitele školy (uděluje ředitel školy na základě návrhu pedagogických pracovníků a po konzultaci s třídním učitelem) je udělována průběžně za mimořádně hrubé porušení, či soustavné hrubé narušování života školy. Je udělována zpravidla po udělení důtky třídního učitele, pokud se jednání žáka nezmění. Zaznamenává se do dokumentace školy (školní řád).

 

Hodnocení chování na vysvědčení

Výsledná známka není trestem, ale stupněm ohodnocení chování žáka ve škole a jeho aktivního vztahu  ke školní práci.

Stupeň 1 - chování velmi dobré - žák se chová a uvědoměle jedná dle pravidel chování a plní si povinnosti, které mu vyplývají z postavení žáka příslušného ročníku

Stupeň 2 - chování uspokojivé - zpravidla po druhé důtce třídního učitele, nebo po důtce ředitele školy

Stupeň 3 - chování neuspokojivé - zpravidla po hodnocení uspokojivém, pokud nedošlo ke zlepšení

 

7.3.  Klasifikace a klasifikační stupně

Kritériem pro klasifikaci prospěchu je zvládnutí klíčových kompetencí a kmenového učiva

(s přihlédnutím k individuálním zvláštnostem žáka)

 

Při hodnocení žáka sledovat:

  • zvládnutí učiva - ovládá bezpečně, ovládá, v podstatě ovládá, ovládá se značnými mezerami, neovládá
  • úroveň myšlení - pohotový, bystrý, dobře chápe souvislosti, uvažuje celkem samostatně, menší samostatnost myšlení, nesamostatné myšlení, odpovídá nesprávně i na návodné otázky
  • úroveň vyjadřování - výstižné, poměrně přesné, ne dost přesné, vyjadřuje se s potížemi, nesprávné i po návodu
  • aplikace vědomostí - spolehlivá, dopouští se ojedinělých chyb, s pomocí odstraňuje chyby, dělá podstatné chyby, nesplní úkoly ani s pomocí
  • píle a zájem - aktivní, svědomitý, nepotřebuje podnětů, malý zájem, potřebuje neustálé podněty, pobízení je neúčinné

 

7.3.1.  Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného působení

Žák zařazený do zvláštní tělesné výchovy se při úlevách, doporučených lékařem, klasifikuje s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu.

 

Stupeň 1 (výborný). Žák je v činnostech velmi aktivní. Pracuje tvořivě, samostatně, plně využívá své osobní předpoklady a velmi úspěšně je rozvíjí. Jeho projev je esteticky působivý, originální, procítěný, přesný. Osvojené vědomosti, dovednosti a návyky aplikuje tvořivě.

 

Stupeň 2 (chvalitebný): Žák je v činnostech aktivní, převážně samostatný, využívá své osobní předpoklady, které úspěšně rozvíjí. Jeho projev je esteticky působivý, originální a má jen menší nedostatky. Žák tvořivě aplikuje osvojené vědomosti, dovednosti a návyky. Má zájem o umění, estetiku, tělesnou zdatnost.

 

Stupeň 3 (dobrý): Žák je v činnostech méně aktivní, tvořivý, samostatný a pohotový. Nevyužívá dostatečně své schopnosti v individuálním a kolektivním projevu. Jeho projev je málo působivý, dopouští se v něm chyb. Jeho vědomosti a dovednosti mají četnější mezery a při jejich aplikaci potřebuje pomoc učitele. Nemá aktivní zájem o umění, estetiku a tělesnou kulturu.

 

Stupeň 4 (dostatečný): Žák je v činnostech málo aktivní i tvořivý. Rozvoj jeho schopností a jeho projev jsou málo uspokojivé. Úkoly řeší s častými chybami. Vědomosti a dovednosti aplikuje jen se značnou pomocí učitele. Projevuje velmi malý zájem a snahu.

 

Stupeň 5 (nedostatečný): Žák je v činnostech převážně pasivní. Rozvoj jeho schopností je neuspokojivý. Jeho projev je většinou chybný a nemá estetickou hodnotu. Minimální osvojené vědomosti a dovednosti nedovede aplikovat. Neprojevuje zájem o práci.

 

7.3.2.   Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou teoretického zaměření a praktických činností

 

Stupeň 1 (výborný): Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice, zákonitosti uceleně, přesně a plně chápe vztahy mezi nimi. Pohotově vykonává požadované intelektuální a praktické činnosti. Samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů i zákonitostí. Myslí logicky správně, zřetelně se u něj projevuje samostatnost a tvořivost. Jeho ústní a písemný projev je správný, přesný, výstižný. Grafický projev je přesný a estetický. Výsledky jeho činnosti jsou kvalitní. Je schopen samostatně studovat vhodné texty.

 

 Stupeň 2 (chvalitebný): Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti v podstatě uceleně, přesně a úplně. Pohotově vykonává požadované intelektuální a praktické činnosti. Samostatně a produktivně nebo podle menších podnětů učitele uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů i zákonitostí. Myslí správně, v jeho myšlení se projevuje logika a tvořivost. ústní a písemný projev mívá menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Kvalita výsledků činnosti je zpravidla bez podstatných nedostatků. Grafický projev je estetický, bez větších nepřesností. Je schopen samostatně nebo s menší pomocí studovat vhodné texty.

 

Stupeň 3 (dobrý): Žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic a zákonitostí nepodstatné mezery. Při vykonávání požadovaných intelektuálních a praktických činností projevuje nedostatky. Podstatnější nepřesnosti a chyby dovede za pomoci učitele korigovat.V uplatňování osvojovaných poznatků a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se dopouští chyb. Uplatňuje poznatky a provádí hodnocení jevů podle podnětů učitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, v jeho logice se vyskytují chyby. V ústním a písemném projevu má nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. V kvalitě výsledků jeho činnosti se projevují častější nedostatky, grafický projev je méně estetický a má menší nedostatky. Je schopen samostatně studovat podle návodu učitele.

 

Stupeň 4 (dostatečný): Žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatků závažné mezery. Při provádění požadovaných intelektuálních a praktických činností je málo pohotový a má větší nedostatky. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se vyskytují závažné chyby. Při využívání poznatků pro výklad a hodnocení jevů je nesamostatný. V logice myšlení se vyskytují závažní chyby, myšlení není tvořivé. Jeho ústní a písemný projev má vážné nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. V kvalitě výsledků jeho činnosti a v grafickém projevu se projevují nedostatky, grafický projev je málo estetický. Závažné chyby dovede žák s pomocí učitele opravit. Při samostatném studiu má velké těžkosti.

 

 

Stupeň 5 (nedostatečný): Žák si požadované poznatky neosvojil uceleně, přesně a úplně, má v nich závažné a značné mezery. Jeho dovednost vykonávat požadované intelektuální a praktické činnosti má velmi podstatné nedostatky. V uplatňování osvojených vědomostí a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se vyskytují velmi závažné chyby. Při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí nedovede své vědomosti uplatnit ani s podněty učitele. Neprojevuje samostatnost v myšlení, vyskytují se u něho časté logické nedostatky. V ústním a písemném projevu má závažní nedostatky ve správnosti, přesnosti i výstižnosti. Kvalita výsledků jeho činnosti a grafický projev mají vážné nedostatky a chyby nedovede opravit ani s pomocí učitele.

 

7.4.   Zásady pro stanovení celkového hodnocení žáka na vysvědčení

 

Celkové hodnocení žáka na vysvědčení se vyjadřuje stupni:

 

Prospěl/a s vyznamenáním – není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším než 2, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré, v případě použití slovního hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace postupuje škola podle pravidel hodnocení žáků podle § 14 odst. 2 vyhlášky

 

Prospěl/a - není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 nebo odpovídajícím slovním hodnocením

 

Neprospěl/a - je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 nebo odpovídajícím slovním hodnocením nebo není-li z něho hodnocen na konci druhého pololetí

 

Nehodnocen/a - není-li možné žáka hodnotit z některého z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem na konci prvního pololetí.

 

7.5.  Způsob hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

  • Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vytvoření nezbytných podmínek při vzdělávání i klasifikaci a hodnocení.
  • Při hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění. Vyučující respektují doporučení psychologických vyšetření žáků a uplatňují je při klasifikaci a hodnocení chování žáků a také volí vhodné a přiměřené způsoby získávání podkladů.     
  • U žáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o použití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka.
  • Pro zjišťování úrovně žákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Kontrolní práce a diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude dítě s vývojovou poruchou vystavováno úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladům.                                                                                                                                         
  • Vyučující klade důraz na ten druh projevu, ve kterém má žák předpoklady podávat lepší výkony. Při klasifikaci se nevychází z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl.     
  • Všechna navrhovaná pedagogická opatření se zásadně projednávají s rodiči a jejich souhlasný či nesouhlasný názor je respektován.      
  • V hodnocení se přístup vyučujícího zaměřuje na pozitivní výkony žáka a tím na podporu jeho poznávací motivace k učení namísto jednostranného zdůrazňování chyb.                                            

 

7.6.  Podrobnosti o komisionálních a opravných zkouškách

  • Žáci, kteří na daném stupni základní školy dosud neopakovali ročník, kteří na konci druhého pololetí neprospěli nejvýše ze dvou povinných předmětů s výjimkou předmětů výchovného zaměření, konají opravné zkoušky.
  • Opravné zkoušky se konají nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu stanoveném ředitelem školy. Žák může v jednom dni skládat pouze jednu opravnou zkoušku. Opravné zkoušky jsou komisionální.
  • Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl. Ze závažných důvodů může ředitel školy žákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky nejpozději do 15. září následujícího školního roku. Do té doby je žák zařazen do nejbližšího vyššího ročníku.
  • V odůvodněných případech může krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky a komisionálního přezkoušení na jiné základní škole. Zkoušky se na žádost krajského úřadu účastní školní inspektor.
  • Komisi pro komisionální přezkoušení jmenuje ředitel školy; v případě, že je vyučujícím daného předmětu ředitel školy, jmenuje komisi krajský úřad.
  • Výsledek přezkoušení již nelze napadnout novou žádostí o přezkoušení. Výsledek přezkoušení stanoví komise hlasováním. Výsledek přezkoušení se vyjádří slovním hodnocením nebo stupněm prospěchu. Ředitel školy sdělí výsledek přezkoušení prokazatelným způsobem žákovi a zákonnému zástupci žáka. V případě změny hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí se žákovi vydá nové vysvědčení.
  • O přezkoušení se pořizuje protokol, který se stává součástí dokumentace školy.
  • Žák může v jednom dni vykonat přezkoušení pouze z jednoho předmětu. Není-li možné žáka ze závažných důvodů ve stanoveném termínu přezkoušet, stanoví orgán jmenující komisi náhradní termín přezkoušení.
  • Konkrétní obsah a rozsah přezkoušení stanoví ředitel školy v souladu se školním vzdělávacím programem.
  • Vykonáním přezkoušení není dotčena možnost vykonat opravnou zkoušku.
  • V případě, že zákonný zástupce žáka má pochybnosti o správnosti výsledku zkoušky, může požádat o přezkoušení podle § 52 odst. 4.

 

8.  Vlastní hodnocení školy

 

Vlastní hodnocení školy je východiskem pro zpracování výroční zprávy podle § 12 Školského zákona a jedním z podkladů pro hodnocení ČŠI.

 



[1]    ŠVP si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP a jeho přílohách.